titulní strana  |  uživatelé  |  registrace

přihlásit se do systému

Články...

Expedice HEL 2010

 

 

Expedice Hel

Naše druhá expedice dostala název po městečku Hel nacházejícím se na Helské kose – poloostrově na severu Polska.

 FOTO v galerii

Expedice Hel

 

Expedice byla samozřejmě řádně naplánována na několika vysilujících sezení  v naší  oblíbené restauraci. Jako hlavní cíle byly zvoleny Hel, nejsevernější místo Polska, Gdaňsk, Wolfsschanze (hitlerův bunkr v Prusku).

Den první – celodenní přesun do městečka Hel byl stížen hned od počátku. Silné sněžení nám znepříjemnilo celou trasu. V Německu kolony na dálnici a cesta několik desítek km za pluhem značila, že zřejmě plánovaný dojezd na osmou hodinu večerní nevýjde. To jsme netušili, co příjde po vjezdu na polské území. Silnice s výmoly 100% potvrzovaly přejetí hranice. Kalamita na silnici byla v jednom místě řešena zavřením silnice a vytvoření jízdního pruhu vedle na sousedním poli. Tuto trasu kupodivu využívaly i autobusy.

Nakonec do zamluveného útulného hotýlku Admirál Nelson jsme dorazili dvě hodiny před půlnocí. Naštěstí  hospůdka ještě byla otevřená a po ubytování jsme se schladili prvním polským pivem.

Den druhý -  po probuzení a snídani z dovezených surovin jsme si udělali procházku po místním malém přístavu, který byl svým klidem okouzlující. Přec noc vydatně sněžilo, takže se sněhová pokrývka opět navýšila.

U snídaně jsme si domluvili plán dne, takže po procházce jsme vyrazili na úplný konec  poloostrova, kde se nacházela za války základna a dodnes jsou po ní zbytky.

Po prvním nadšení z polozmrzlého moře a pěknou řádkou fotek z  různých póz u něj, stojí za zmíňku Petrovo selhání pozornosti. U děla, které jsme si všichni pečlivě fotili Venca upozorňoval „bacha je tu díra“ a  ukazoval na díru v podlaze po průlezu. Petr fotil a couval a do sekundy v ní byl. Více vidíte na fotce.

Na Helské kose byla  i nějaká muzea v bunkrech, ale jak to tak bývá, jsou  v zimě zavřená. Jediným zpestřením bylo tedy Vencovo proboření se ledem do Baltského moře.

Odtud jsme se přesunuli na nejsevernější výběžek Polska  u  Jastrzebiej Gory. Chvilku nám dalo zabrat to najít, protože je to důkladně schované mezi domy v zapadlé uličce, ze které se musí jít ještě kousek lesíkem. No,  abych pravdu řekl, nestojí to za vidění, ale je to trochu symbolika,  stanout na takovém místě.

Jelikož už se blížilo odpoledne,  zahájili jsme rychlý přesun do Gdaňska s cílem se ubytovat. Po hodinovém hledání  jsme se ubytovali v krásném penzionu Vila Eva a kupodivu za slušnou cenu.

Procházka večerním městem byla zajímavá.  Vůbec  jsme si  nepřipadali jako v Polsku. Ráz města připomíná spíše holandská a německá  přístavní města. I když,  není se co divit, když tu do konce války žili hlavně němci.

Po návratu  a večeři  se dopíjely poslední zásoby českého pivka a já hledal ubytování na internetu poblíž dalšího cíle Wolfstanze.  Padlo nám do oka ubytování přímo na hradě v městečku Rezsel a byla to nakonec, což se později  i ukázalo, ta nejlepší možná volba.

Den třetí – Nejhorší na přesunech bylo, že v Polsku snad neznají slovo dálnice. Útěchou byla jedině zasněžená krajina.

Po příjezdu do Rezslu jsme se ubytovali na hradě. Hrad je moc pěkný a kromě hotelu a restaurace je v části i galerie. V historii tu bylo nezanedbatelnou dobu i vězení, ale tomu již nic nenasvědčuje. Pokoje byly suprový a cena se snídaní ještě víc, zhruba 800Kč na osobu.

Do cíle dne hitlerová hlavního stanu, bunkrového komplexu Wolfsschanze jsme dorazili odpoledne. Cesta byla v blízkosti areálu celkem dobře značená a na hlavním parkovišti jsme parkovali skoro sami.

Než jsme se rozkoukali tak k nám přiběhl pán,  ze kterého se později vyklubal průvodce, který se ihned pochlubil , že napsal knihu,  kterou nám samozřejmě všem jako zdatný obchodník i s podpisem prodal .  Nakonec  se rozvyprávěl  o atentátu na Hitlera nebo jak  si američtí turisté myslí,  že jsou již na Sibiři.  Dále o korupci při výstavbě  jako  v těchto dobách a spousty technických zajímavostí.

Okruh jsme si však prošli raději sami a stálo to opravdu za to. Hlavně, všichni jsme měli zhlédnutý film Valkíra , ten pojednává  o atentátu právě ve zdejším bunkru, proto dvojnásobný požitek. Každý si samozřejmě odnesl svůj kousek betonu z onoho místa.

Při návratu do města , kde jsme měli přespat,  nás napadla famózní myšlenka, která však v  pozdějších dnech byla označena za totální magorovinu.  Byli jsme totiž pár kilometrů od Ruska (Kaliningradské oblasti) a ten nápad zněl.  Zajet na hranici a vyfotit se. Po projetí poslední polské vesnice, kde byl zákaz pokračovat, začala vrstva sněhu na neprotažené silnici poněkud stoupat. Naštěstí to bylo asi dobře. Zapadli jsme asi kilometr před hranicí a půl hodiny vykopávali auta. Poté po debatě a zhodnocení u piva,  jak by se asi tvářil ruský pohraničník nad naší zábavou…

No když jsme u toho piva, tak poláci si do něj s chutí lijí ovocnou šťávu. Tento fakt jsme zjistili večer v kulturním zařízení  na jediné zábavě  v městečku.  Tu jsme si chtěli zpestřit Radkovou oslavou narozenin. No říkali jsme si, “ Češi v Polsku, skoro na vesnici v hospodě na zábavě, dostanem přes p...“

Nakonec to dopadlo dobře. Venca svým švejkovským výrazem ty největší drsňáky odzbrojil.  A  když pominu kamarádské obtěžování J mé osoby od místního teplouše Adriána, tak lidi super.

Den čtvrtý- Ani nevím co napsat. Snad zpáteční náročná cesta přes půl Polska s následky předchozí večerní  oslavy. Místo pro přespání bylo přístavní město Kolobrzeg, kde jsme pobyli  v bytovém apartmánu na pobřeží.

Den pátý – Návrat. Po vyspinkání jsme si prošli pobřeží. Zde se nachází pěkný maják. Poté se nakoupily poslední suvenýry a již byl nenávratně nabrán směr domov. Při průjezdu kolem cedule Česká republika jsme zhodnotili, že expedice byla nad očekávání a prohlásili slavnostně „ bude my smutno přátelé - za rok na idyxet …“

FOTO V galerii

autor: Jirka S, datum: 03.04.2011 21:13, kategorie: nezařazeno
záložky:

Komentáře ke článku

Níže je uveden seznam nejnovějších komentářů.

text příspěvku autor datum
adidas neo adidas yeezy lacoste polo nike kyrie 3 ... qzz 07.07.2017 04:28
Ahoj, pěkné povídání a aji jsem se zasmál. Letos jede... Libča 12.04.2012 13:57

HodnoceníHodnocení článku

Ohodnoťte článek hvězdičkami...

nejhorší
nejlepší

Průměrné hodnocení: 3,7
Účastníků: 3